Zasvěcení a novéna k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Úvod
V letošním roce si připomínáme sté výročí zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě, které mezi mariánskými poselstvími, uznanými církví, patří k těm nejvíce prorockým, s dopadem na celosvětové dění. Panna Maria v něm varovala před rozšířením zla a války a jako prostředek nabízela modlitbu, pokání a Zasvěcení se národů i jednotlivců jejímu Neposkvrněnému Srdci.
V roce zjevení ve Fatimě v Evropě zuřila 1. světová válka, v Rusku propukla bolševická revoluce a Velká zednářská lóže v Římě při oslavě dvoustého výročí od svého založení zorganizovala přímo pod okny papeže na Svatopetrském náměstí manifestaci s transparenty nesoucími nápis: „Satan bude kralovat ve Vatikánu a papež bude jeho otrokem“. Očitým svědkem této manifestace byl tehdejší seminarista sv. Maxmilián Kolbe.
„Mé Neposkvrněné Srdce nakonec zvítězí“, slíbila Panna Maria ve Fatimě. Že je prostředek Zasvěcení Neposkvrněnému srdci Panny Marie účinný, můžeme poznat z historie 20. století. Díky zasvěcení Portugalska byla tato země uchráněna před komunismem a druhou světovou válkou. Díky papežovu opětovnému zasvěcení Ruska i celého světa došlo k ukončení druhé světové války i k pádu komunistického režimu ve východním bloku. Tím ale boj mezi dobrem a zlem neskončil.
Při promluvě před modlitbou Anděl Páně 8.12.1981 Jan Pavel II. řekl, že se stále „nacházíme v horizontu velkého zápasu mezi dobrem a zlem, mezi přijetím a popřením Boha.“ Papež Benedikt XVI. v květnu r. 2010 při návštěvě Fatimy prohlásil, že „prorocké poslání Fatimy neskončilo“ a je stále aktuální a papež František v současnosti mluví o probíhající „třetí světové válce po kouskách“.
Můžeme se ptát, jaká je v současné době, v době rostoucího politického i duchovního zla, všeobecného pocitu ohrožení a nestability naše úloha. Co po nás chce v této době Pán? Co záleží na nás, co můžeme dělat my, když je náš život tak nepatrný, s malým dosahem působení a ovlivnění druhých.
Boží logika je jiná než naše. Nejenže Bůh není odkázán ve svém konání na této zemi jen na mocné a vlivné lidi, ale dokonce si s určitým zalíbením vybírá to, co je v očích tohoto světa bezmocné, bezvýznamné a nepatrné v očích světa, aby ukázal svou moc (srov. 1Kor 1,26-30). Snad právě proto i ve Fatimě si Pán vyvolil tři malé negramotné pasáčky, skrze které radikálním způsobem ovlivnil dějiny světa. A svatý papež Jan Pavel II. učil, že „platí zásada, že každá duše, která se povznáší životem v milosti, povznáší svět, a také každá, která hříchem klesá, táhne s sebou dolů církev a tím jaksi i celý svět.“ (Reconciliatio et penitentia). Proto obrácení každého z nás, naše radikální směřování k Bohu, otevření se lásce, rozhodnutí sloužit Jemu a bližním, je účinné a plodné a působí nejen na nás a na naše nejbližší okolí, ale i na celé lidstvo.
Tato novéna jako příprava na Zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie nám má pomoci právě k tomuto: k radikálnějšímu rozhodnutí se pro Boha, disponování se k obrácení, ke změně smýšlení, k čistotě srdce. Samo zasvěcení můžeme provádět různým způsobem. Také z následující novény je možné použít část, pro kterou se rozhodneme. To nejdůležitější je samo zasvěcení, které se může stát součástí našeho každodenního života. Abychom správně pochopili a interpretovali tento úkon, nabízím několik pohledů, jak tomuto zasvěcení rozumět.
Zasvěcení se Panně Marii je způsob, jak žít radikálnějším způsobem svůj křest
Základním a radikálním způsobem jsme byli Bohu zasvěceni ve křtu. Stalo se to jednou provždy, je to nesmazatelné znamení. Avšak křest nemusíme prožívat jako něco statického, ale naopak dynamického: byli jsme pokřtěni, ale celý svůj život do svého křtu dorůstáme, protože máme dorůst do „smrti a vzkříšení Ježíše Krista“ (Řím 6,3-6), abychom mohli říci: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Podobně je to s naší svatostí: křtem jsme se stali „svatými“, tj. Bohu zasvěcenými. Proto apoštol Pavel může psát do Říma: „Všem v Římě, které Bůh miluje a povolal do stavu svatých“ (Řím 1,7). Zároveň však na své cestě za Bohem o svou svatost teprve zápasíme. Křest ve spojení s vírou je tedy brána, která nám otevírá přístup k Bohu. Jak ale nejlépe ze svého křtu žít?
Nejradikálnější a nejčistší způsob zasvěcení se Bohu v životě z víry na této zemi žila Ježíšova matka Panna Maria, kterou Pán předal svým učedníkům také jako jejich matku a jako archetyp učedníka. Ona jediná nebyla dotknuta hříchem a ďábel v ní neměl sebemenší podíl. Její srdce – čisté a neposkvrněné – je místem, kam zlo nikdy nemohlo vstoupit. Proto, když se zasvěcujeme Neposkvrněnému srdci Panny Marie, duchovně si propůjčujeme její víru a čistotu jejího srdce, vstupujeme do tohoto duchovního příbytku chráněni před zlem. Jdeme tak tou nejlepší a nejkratší cestou, kterou můžeme k Bohu jít a tak dorůstat do našeho křtu a umožnit Bohu, aby nás plně posvětil a vše v nás patřilo Bohu.
Zasvěcení se Panně Marii je způsob, kterým dovolujeme Bohu, aby mohl v našem životě více působit
Úkon Zasvěcení bychom neměli prožívat jako cosi, čím se budeme „vykazovat“ před Bohem či před bližními. Nejde o vnější úkon, ale o postoj srdce. Jinak by nám Bůh mohl říct podobná slova, jaká už adresoval starozákonním lidem: „tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje“ (Iz 29,13). Zasvěcení z nás nečiní „lepší“ křesťany, kteří si pojišťují nebe. Pokud není spojen se změnou smýšlení, s touhou konat ve všem vůli Boží a zcela mu patřit, je zavádivý a bezcenný.
Neměli bychom ho tedy prožívat ani „magicky“, ani staticky: není to naše zajišťování se, ale spíše hlubší disponování se – je to naše aktivní spolupráce s Božím působením. Po vzoru Panny Marie a s její pomocí se učíme otevírat „půdu našeho srdce“, aby Bůh mohl přijít, „zasévat semena“ svého Slova života a ona mohla růst a přinášet plody (Mk 4,26-29). Jen Bůh nás může posvětit. Potřebuje však náš souhlas, který mu tímto zasvěcením dáváme opřeni o souhlas té, v jejímž životě stejně jako v životě jejího Syna bylo jen samé ANO. Tento úkon můžeme v průběhu života mnohokrát opakovat, neboť se jedná o dynamické spolupůsobení Boží milosti a naší ochoty tuto milost přijmout.
Můžeme zasvětit jiné?
Víme, že Panna Maria ve Fatimě výslovně žádala od papežů zasvěcení celých zemí a světa svému Neposkvrněnému Srdci. To vzbuzovalo mnoho otázek; například zda je možné zasvětit Rusko, když ono se oficiálně prohlásilo za ateistický stát; a jestli je možné zasvětit druhé, aniž bychom se dotkli jejich osobní svobody.
Svatý papež Jan Pavel II. správné pochopení tohoto zasvěcení interpretoval na základě Ježíšovy věty z jeho velekněžské modlitby: „Pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě“ (Jan 17,19). Ve vztahu k druhým je to tedy forma přímluvné modlitby. Jen musíme rozlišovat mezi výslovným zasvěcením, které není možné vykonat bez osobního rozhodnutí, vůle druhého a jeho osobní účasti na něm a zasvěcením votivním. To je výrazem naší lásky k druhým a Boží touhy, neboť Bůh chce, aby všichni byli spaseni.
Takto můžeme zasvětit všechny, nad kterými nám byla svěřena autorita a odpovědnost za ně (např. rodičům za své děti, knězi za svou farnost, biskupovi za diecézi, panovníku za svou zemi, papeži za celý svět atd.). Dále smíme toto zasvěcení vykonat také na základě sounáležitosti k těm, které zasvěcujeme. Je to vyjádření naší touhy, aby byly odstraněny všechny překážky a Bůh mohl žehnat našim bližním a svobodně v jejich životě působit. Podobně jako se v lidské rovině angažujeme pomoci lidem např. při humanitárních akcích, nemělo by být divné, že na duchovní rovině vyprošujeme druhým milost Boží a ochranu Panny Marie.
Proč právě Zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie?
Již z Bible známe, že se Bohu zasvěcovali různé osoby, místa i čas – byl to velekněz Árón a mužští prvorozenci; svatostánek, oltář a jeruzalémský chrám; den sobotní. Úmyslem zasvěcení bylo to lidské, co nám bylo dáno, převést pod sféru božského. Smyslem našeho zasvěcení je tedy vědomé otevření se našemu zbožštění. Toužíme, aby vše v nás patřilo Bohu a podléhalo Božímu působení.
Jaká je v tom úloha Panny Marie? Je to role, kterou jí dal sám Bůh: to ona umožnila, aby Boží Syn přijal lidské tělo, v němž zasvětil sebe i nás. Její role není totožná s rolí Boží, ona je a zůstává člověkem. Přitom jí však bylo darováno takové postavení, které v dějinách spásy neobdržel žádný člověk: stala se v Novém zákoně prvním člověkem, dokonale zasvěceným Bohu. Její tělo se stalo místem, kde došlo k Božsko-lidskému zasvěcení Ježíšovu. Nejprve v jejím srdci a pak v jejím těle. V duchovním smyslu v ní takto může docházet také k zasvěcení každého, kdo je s Ježíšem spojen v jednom těle. Byla nám darována jako Matka, která nám svým příkladem, přímluvami a mateřským působením pomáhá v našem zasvěcení, která i nás bolestně rodí k plnému životu v Duchu.
Nesmíme jí chápat jako jakousi „bohyni“ – je jejím pravým opakem. Je a zůstává pokornou Boží Služebnicí, v níž však Duch Svatý mohl uskutečnit své vrcholné dílo, protože Maria s ním ve svém Neposkvrněném Srdci dokonale spolupracovala. Svatý Jan od Kříže napsal, že Maria se ve svém konání nikdy „nenechala vést nějakým tvorem, ale všechna její hnutí byla skrze Ducha Svatého“ (3V 2,10) a mariánští teologové prohlašovali, že „tam, kde je Maria, přispěchá i Duch Svatý“ a „tam, kde je Duch Svatý, přispěchá i Panna Maria“ (sv. L. M. Grignion, R. Laurentin). Můžeme tedy říci, že to, co Duch Svatý v nás působí Božsky, Panna Maria v nás vytváří lidsky. A tato spolupráce božského a lidského se v životě každého z nás může odehrávat v jejím srdci.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že Zasvěcení se Neposkvrněnému srdci Panny Marie je také úkonem poslušnosti pro všechny, kteří ve zjevení Panny Marie ve Fatimě vidí přímý Boží zásah do naší doby. V úkonu poslušnosti není důležité, abychom všemu rozuměli, ale abychom vykonali to, co vykonat máme.
Úlohu Panny Marie v našem životě nám mohou ještě lépe ozřejmit krásné úryvky světců, kteří Marii uctívali zvláštním způsobem:
Úryvky svatých o pravé mariánské úctě
Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu:
Celá naše dokonalost spočívá v tom, že jsme připodobněni Kristu, s ním spojeni a jemu zasvěceni. Proto je nesporně ze všech úkonů zbožnosti nejdokonalejší ten, který nás nejdokonaleji připodobňuje Kristu, s ním spojuje a jemu zasvěcuje. Jestliže tedy Maria je Kristu připodobněna nejvíce, vyplývá z toho, že čím více bude duše zasvěcena Marii, tím více bude zasvěcena Kristu.
Proto dokonalé zasvěcení se Kristu není nic jiného než dokonalé a úplné zasvěcení se Panně Marii. A to je ten úkon mariánské úcty, kterému učím. Jinými slovy, je to dokonalá obnova křestních slibů a závazků. Tato mariánská úcta tedy spočívá v tom, že se úplně celí oddáme Panně Marii, abychom skrze ni úplně celí patřili Kristu...
Jak šťastný je člověk, který dal všechno Marii, který se ve všem a se vším svěřuje Marii a je pohroužen v Marii! Je celý v Marii a Maria je celá v něm.
Otec dal a dává svého Syna jenom skrze ni, tvoří své děti jenom skrze ni a uděluje své milosti jenom skrze ni. Bůh Syn byl utvořen jenom skrze ni, denně je plozen jenom jí ve spojení s Duchem Svatým a uděluje své zásluhy a ctnosti jenom skrze ni. Duch Svatý utvořil Ježíše Krista jenom skrze ni, plodí údy mystického Těla jenom skrze ni a rozdává své dary a svou přízeň jenom skrze ni. Když nám Nejsvětější Trojice dává tak výmluvný příklad, mohli bychom se my obejít bez Marie, aniž bychom byli krajně zaslepeni? Mohli bychom směřovat k Bohu a jemu se obětovat, aniž bychom se zasvětili Marii a aniž bychom na ní byli závislí?
Maria je svatým místem a velesvatyní, kde se utvářejí a odlévají svatí. Všimněte si, prosím, že říkám: Svatí se v Marii odlévají. Je totiž velký rozdíl mezi tím, když se podoba sochy vytvoří kladivem a dlátem, a tím, když se odlije ve formě. Řezbáři a sochaři se hodně napracují a zabere jim hodně času, aby vytvořili sochu prvním způsobem. Zhotovují-li ji však odléváním, pracují málo a mají ji hotovou za chvilku. Sv. Augustin nazývá Pannu Marii formou Boží: Jsi hodna, abych Tě nazval formou Boží, formou vhodnou k utváření a odlévání „bohů“. Kdo je vlit do této božské formy, brzy je utvořen a odlit v Krista a Kristus je v něm. S malými výlohami a za krátkou dobu se stane „bohem“, protože byl vlit do stejné formy, která už ztvárnila jednoho Boha. Zdá se mi, že duchovní vůdce a zbožné osoby, které chtějí v sobě nebo v druhých vytvořit Krista jinými úkony zbožnosti než tímto, mohu zcela správně přirovnat k sochařům, kteří skládají důvěru ve svou dovednost, ve svůj důmysl a ve své umění. Nesčetněkrát udeří kladivem a dlátem do tvrdého kamene nebo do kusu neopracovaného dřeva, aby z něho učinili obraz Ježíše Krista, ale často se jim nepodaří vystihnout Kristovu skutečnou podobu. Je to buď kvůli jejich nedostatečné znalosti a zkušenosti s osobou Ježíše Krista, nebo kvůli nějakému špatnému úderu, který jejich dílo pokazil. Avšak zbožné osoby, které si zvolí tajemství této mariánské úcty, právem přirovnávám ke slévačům a odlévačům, kteří nalezli krásnou formu Marie, v níž byl přirozeně i božsky ztvárněn Kristus. Nespoléhají na vlastní důmysl a důvěřují jedině správnosti formy. Vlévají se do Marie a ztrácejí se v ní, aby se tak stali věrným obrazem Ježíše Krista. Jak krásné a pravdivé je to přirovnání! Kdo je však pochopí? Toužím, abys to byl ty, milý bratře. Ale nezapomeň, že do formy se leje jenom to, co je roztavené a tekuté. To znamená, že je zapotřebí, abys v sobě zničil a roztavil starého Adama, chceš-li se v Marii stát Adamem novým.
Když budeš dělat všechny své skutky prostřednictvím Panny Marie, jak tě učí tato mariánská úcta, upustíš od svých vlastních úmyslů a úkonů, jakkoli dobrých a osvědčených, aby ses takřka ztratil v úmyslech a úkonech Panny Marie. Tak budeš mít účast na vznešenosti a veliké čistotě jejích úmyslů.
Touto mariánskou úctou vzdáš Kristu nejvíce slávy, protože vždycky, když myslíš na Marii, Maria za tebe myslí na Boha, a vždycky, když chválíš a uctíváš Marii, Maria s tebou chválí a uctívá Boha. Maria se celá vztahuje k Bohu, žije jedině ve vztahu k Bohu, a proto ji velmi správně nazvu Božím vztahem. Mohu jí také dát jméno Boží ozvěna, protože ona jenom říká a opakuje „Bůh\ů: Řekneš-li „Maria“, ona řekne „Bůh“. Když člověk chválí Marii, miluje Marii, uctívá Marii nebo se dává Marii, pak je chválen Bůh, milován Bůh, uctíván Bůh a skrze Marii a v Marii se člověk dává Bohu.
Ctih. Michael od sv. Augustina, O.Carm.:
Zdá se, že tento mariánský život plodí v duši Duch svatý, a že vylévá překypující hojnost nebo plnost lásky k Marii, a vrací ji od ní k Bohu.
Pro větší jasnost můžeme v této věci použít slova apoštolova: „Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: Abba, Otče!“ (Gal 4,6). Text znamená, že Ježíšův Duch přebývá v Božích dětech a vyvolává v nich něžnou lásku k Bohu Otci, podle schopností každého. Nuže, tento Ježíšův Duch, který vyvolává v Ježíšovi synovskou lásku k věčnému Otci, vzbudil v něm city synovské lásky, sladká objetí a jiné výrazy něhy k jeho vřele milované Matce, a bude to v něm působit neustále po celou věčnost.
Jestliže Ježíšův Duch volá „Abba, Otče!“ v srdcích Božích dětí, takže se v nich rodí něžné city lásky k Ježíšovu Otci, proč bychom se divili, kdyby tento Duch volal v týchž srdcích: „Ave, Matko!“ a vyvolával dětinné city, slova a úkony úcty a lásky k milé Matce, jako v Ježíši za jeho života a po celou věčnost?
Proto dovolte, abychom řekli duším, plným něžnosti k Marii: „Protože jste děti Mariiny, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna a ten volá: Ave, Matko!“ Vzbuzuje ve vás dětinnou něžnost, zamilované sklony, láskyplná vytržení, přátelská setkání, nevinné a prostinké výrazy a mnoho úkonů nejněžnější lásky k Marii, Matce nejmilejší a nejhodnější. Je to týž Duch Ježíšův, který toto všechno koná v duších a vyvolává božskou a mariánskou lásku, aniž by jedna překážela druhé.
Protože tyto duše žijí prostřednictvím lásky k Bohu božský život v Bohu pro Boha, tak pod vlivem téhož Ducha lásky, která se současně vztahuje k milé Matce, žijí mariánský život v Marii a pro Marii. Jeden a týž Duch působí v nich podobné věci. Týž Duch Ježíšův je vede, aby milovaly Boha Otce a panenskou Matku, žily v Bohu pro Boha a žily v Marii pro Marii, božsky a mariánsky současně.
Novéna k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
1. den: Maria je neustálým „ano“ k Boží vůli
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího.“
Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,26-32.38)
Mariino „Staň se mi podle tvého slova“ byl největší úkon víry v dějinách lidstva, který svět rozhodujícím způsobem změnil.
Jak vypadala naše situace před vtělením Božího Syna, líčí dramatickým způsobem sv. Bernard: „Slyšela jsi, Panno, že počneš a porodíš syna. Anděl očekává odpověď. I my, ó Paní, očekáváme slovo slitování. Nabízí se ti výkupná cena za naši spásu: budeme vysvobozeni ihned, budeš-li souhlasit. Skrze tvou krátkou odpověď můžeme dojít obnovy, abychom mohli být znovu povoláni k životu. Za to tě snažně prosí, dobrotivá Panno, politováníhodný Adam, vyhnaný z ráje, se svým ubohým potomstvem. To očekává vkleče u tvých nohou celý svět. Na tom, co řekneš, závisí útěcha ubohých, vykoupení zajatých, vysvobození odsouzených a konečně spása všech Adamových dětí, celého tvého rodu.“
„Ne“ našich prarodičů Maria nahradila svým „Ano“. Stala se prvním a jediným člověkem v dějinách lidstva, který beze zbytku naplnil to, co Bůh ve své touze od člověka očekával. „V jednom okamžiku, který už nikdy neskončí a který zůstane v platnosti po celou věčnost, bylo proneseno Mariino slovo za celé lidstvo a její ʼAnoʽ bylo ʼAmenʽ celého tvorstva na ʼAnoʽ Boha.“ (K. Rahner)
Nebylo to přitakání jednorázové, na poznanou Boží vůli ho Maria jako Služebnice Pána říkala v každém okamžiku svého života. Můžeme říci, že Mariino „Fiat“, „Staň se“, se stalo jejím osobním povoláním, vyjádřením její celoživotní spirituality. Jako by Bohu říkala: „Hle, jsem psací tabulka. Ať na ní Pisatel napíše, co chce, ať Pán všeho tvorstva udělá se mnou, co chce.“ (Origenes) Její „Ano“ se stalo natolik plodné, že dovolilo vtělení Božího Syna a umožňuje i naše duchovní narození.
Proto to první, co se můžeme od Marie učit, je říkat toto „Fiat“, „Staň se“. Jen „Ano“ k poznané Boží vůli je plodné, protože jen tak se stavíme pod Boží blahodárný vliv, pod milost, která nám dává vyrůst do plného lidství podle Ježíše Krista.
Modleme se:
Panno Maria, tobě zasvěcuji sám sebe a všechna svá rozhodování, přání a svoji vůli. Spojuji se s tvým „ano“, kterým jsi vždy odpovídala na jakýkoli Boží záměr s tebou a tvým životem, s tvými drahými.
Zříkám se své neposlušnosti a svévole a společně s Pannou Marií tě, Pane, prosím, abys mi dal touhu po konání tvé vůle v mém životě, abych mohl denně říkat: chci to, co chceš ty.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
2. den: Maria vyzařuje krásu neporušeného lidství
Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. (Iz 35,2)
Já jsem matka čisté lásky, bázně, poznání a svaté naděje. Ve mně je všechna milost života a pravdy, ve mně je všechna naděje života a ctnosti. (Sir 24,24-25 (Vulg.))
Objevilo se na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. (Zj 12,1)
Otevření se pro konání Boží vůle neznamená, že se z člověka stane jakási „loutka“, a že přestane být sám sebou. Opak je pravdou – byli jsme stvořeni „podle Božího obrazu“, a jen když budeme žít v souladu s jeho záměrem s námi a v harmonii s Boží vůlí, jen tehdy se staneme opravdovými lidmi a budeme vyzařovat jeho samého, život samého Boha a jeho krásu.
Mariino „Ano“ z ní učinilo ženu plnou Božího světla, důstojnou a přitom prostou. Maria je nejkrásnější z lidských tvorů. Sv. Alžběta od Trojice o ní napsala: „Existuje stvořená bytost, která byla tak čistá a zářivá, že se zdálo, jako by to bylo samo světlo: bytost, jejíž život byl tak prostý a ztracený v Bohu, že se o něm nedá skoro nic říct. Zůstávala tak maličká a usebraná v Boží přítomnosti, že k sobě přitahovala zalíbení Nejsvětější Trojice. Otec se sklonil k tomuto krásnému stvoření, které ani nevědělo o své kráse, a chtěl, aby se stala v čase Matkou Toho, jemuž je On Otcem od věčnosti. V jakém pokoji, v jakém usebrání se Maria odevzdala a se vším souhlasila! Jak i ty nejbanálnější věci byly skrze ni zbožštěny! Neboť ve všem svatá Panna zůstávala v adoraci Božího daru.“
Maria je „Celá krásná“ (Pís 4,1), protože je plná Boha. Bůh ji „oblékl v roucho spásy a oděl šatem spravedlnosti“ (Iz 61,10). Maria si je vědoma, že žije z nezaslouženého, čistého Božího daru. To ji staví do naprosté pokory, protože ví, že nemá nic sama ze sebe. Proto se nezastavuje pohledem u sebe, nevzhlíží sama k sobě, ale žije v adoraci Boha. Je jako Luna, která odráží světlo Slunce. Je průzračná pro Boha, z jejího života prosvítá Bůh.
„Všechna krása královské dcery vychází z nitra“ (Ž 45,14; sv. Augustin). Jsou to její ctnosti, které ji činí tak půvabnou. Když se Panny jeden vizionář zeptal, jak je možné, že je tak krásná, Maria mu odpověděla: „Protože miluji.“
Čím více se tedy necháme prostoupit Bohem, jeho světlem a láskou, čím více budeme hledět na Boha, tím více bude i náš život vyzařovat Boží lásku a krásu.
Modleme se:
Panno Maria, Ženo oděná sluncem, nejkrásnější ze všech žen, ty která ve svém srdci i ve svém těle zviditelňuješ Boží krásu, tobě zasvěcuji sebe i své drahé (můžeme jmenovat). Prosím tě, vypros nám milost čistého srdce a schopnost vidět Boha. Vidět ho také v sobě i v druhých.
Pane, prosím, dej mi tu milost, abych přijal sám sebe takového, jaký jsem a abych se stále více podobal tobě a tvé Matce. Prosím, abychom se stal člověkem tvé lásky a aby se na mně zrcadlila tvá krása, jako na tvé Matce.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
3. den: Maria stojí v zásadním nepřátelství vůči Božímu nepříteli
Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě. (Gn 3,15)
Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. Ale ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla odletět na poušť do svého útočiště. Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu poselství. (Zj 12,13-14.17)
Mnozí exorcisté ve své službě zažívají, jak velmi se Boží nepřítel bojí Panny Marie. Je to proto, že Maria je jediným stvořením, schopným ho zcela porazit. Nejenže od Boha dostala dar Neposkvrněného početí, ale také svou lidskou svobodu nikdy nepoužila proti Bohu, nedopustila se osobního hříchu. Nic v Marii satanovi nepatří. Je jediným tvorem, který mu zcela unikl, nikdy nad ní nemohl uplatnit své právo „dobytého území“.
Ďábel nesnese Mariinu pokoru, čistotu a poslušnost. On sám se rozhodl nepodřídit Božímu plánu, pronesl své „non-serviam“ (nebudu sloužit); Maria naproti tomu celým svým životem říkala své stálé „serviam“ (budu sloužit). Proto ten, který byl Luciferem (světlonošem), se po svém pádu stal zosobněním ošklivosti a rozvratu; naproti tomu Maria byla ve své pokoře vyvýšena na nebesa i se svým oslaveným tělem a stala se „ženou oděnou sluncem“. Mnozí křesťanští autoři ji představují nejen jako nejkrásnější ženu, ale také jako tu, která je neporazitelnou vůdkyní vojska, postaveného v boji proti satanovi: „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“ (Pís 6,10)
Proto nás svatý Bernard povzbuzuje: „Povstanou-li vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, pohlédni na hvězdu, volej Marii. Dorážejí-li na tebe vlny pýchy nebo ctižádosti, skleslosti nebo žárlivosti, pohlédni na hvězdu, volej Marii. Zmítá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, pohleď na Marii. Lekáš-li se velikosti svých hříchů, jsi zmatený výčitkami svědomí, máš hrůzu před soudem a užuž tě pohlcují hlubiny smutku a propast zoufalství, mysli na Marii. V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech měj na mysli Marii, vzývej Marii. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš v zoufalství, myslíš-li na ni, nechybuješ, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát. Pod jejím vedením se neunavíš, s její přízní dojdeš k cíli.“
V boji proti zlu nám Maria pomáhá dvojím způsobem: učí nás, jakými prostředky proti němu můžeme zvítězit a je nám neporovnatelnou přímluvkyní a pomocnicí. Vždy se můžeme ukrýt pod její ochranný panenský plášť a do jejího Neposkvrněného srdce.
Modleme se:
Panno Maria, tobě dal Pán milost, že společně se svým Synem Ježíšem máš moc rozdrtit hlavu pekelného hada. Tobě a Tvému Neposkvrněnému Srci zasvěcuji svůj životní zápas, všechny duchovní boje, které se odehrávají v mém srdci i v mých vztazích. Ujmi se mě a nedovol, abych se v tomto zápasu nechal oklamat nepřítelem spásy, který se vydává za anděla světla.
Pane Ježíši, vzývám moc tvé lásky a milosrdenství, které vítězí na každým zlem. Ať zvítězí i v mém životě a v mé slabosti.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
4. den: Maria je naše Matka, která nás znovu bolestně rodí
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2,34-35)
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.“ (Jan 19,25-27)
„Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.“ (Gal 4,19)
V době svého utrpení a smrtelného zápasu na kříži nám Ježíš předal jeden ze svých nejvzácnějších darů: svou Matku. Maria je naší matkou ne v nějakém obrazném slova smyslu, ale v tom nejvlastnějším a nejpodstatnějším: „Pramáti Eva byla sice nazvána matkou všech živých, spíše však se stala usmrtitelkou živých nebo rodičkou umírajících. A tak protože Eva nebyla s to ukázat pravý smysl svého jména, naplnila jeho tajemství svým životem Maria: ona sama se stala matkou všech, kdo se znovu rodí k životu. Nikdy se nezatvrzuje vůči svým dětem, jako by nebyly její vlastní. Jestliže Kristův služebník, plný starostlivosti a horlivosti lásky, vždy znovu chce v bolestech rodit svoje milované děti, dokud nebudou přetvořeny v Krista, čím spíš Maria, Kristova matka? Vždyť Pavel jim dával život tím, že jim zvěstoval slovo pravdy, kterým byli znovuzrozeni, zatímco Maria to učinila způsobem daleko božštějším a mnohem světějším: dala život samému Slovu.“ (blah. Guerric z Igny, opat)
Mariina přítomnost a účast v utrpení Krista na Kalvárii, kde dala svobodný souhlas s obětováním svého Syna, byla pro ni tím nejbolestnějším porodem. Oba dva, Ježíš i Maria, zde v bolestech přiváděli na svět nové stvoření, a tím každého z nás.
Maria nás porodila s Kristem, v Kristu a pro Krista. Miluje nás se stejnou láskou a starostlivostí, jako milovala svého Syna. V srdci Marie je nekonečná láska ke každému z nás. A protože mateřství se nevyčerpává narozením dítěte, ale pokračuje jeho živením, výchovou a ochranou, stejně tak činí s každým z nás, když ji jako svou opravdovou Matku přijmeme k sobě a necháme se jí vychovávat a formovat. „Všichni předurčení, aby se stali podobnými obrazu Božího Syna, žijí v tomto světě uzavření v Mariině lůně, kde jsou touto dobrou Matkou chránění, živení a vychovávaní, dokud je ona nezrodí pro slávu.“ (sv. Augustin)
Skrze Zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie se znovu rozhodněme přijmout ji jako svou Matku a nechme se od ní vést a vychovávat, aby tak, jako byl v jejím lůně utvořen Kristus, nechala Maria vyrůst do jeho podoby i nám.
Modleme se:
Matko Boží a matko naše, tebe sám Pán ustanovil naší Matkou, abys nás duchovně rodila pro Boha. Tobě zasvěcuji celý svůj život od okamžiku početí, stejně jako životy svých drahých (můžeš jmenovat), a prosím tě, buď nám ochranou i pomocí, abychom žili pro Boha jako ty.
Děkuji ti, Pane, že jsi svou Matku učinil mojí matkou, a prosím tě, aby mě Panna Maria spolu s tebou, v tobě a pro tebe přivedla k novému životu.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
5. den: Maria nás učí dívat se Ježíše, následovat ho a podobat se mu
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ (Lk 1,39-43)
Za Ježíšem přišla jeho matka a příbuzní, ale pro množství lidí se k němu nemohli dostat. Oznámili mu: „Tvoje matka a příbuzní stojí venku a a rádi by tě viděli.“ On jim odpověděl: „Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.“ (Lk 8,19-21)
Jako naše Matka nás Maria učí základním postojům, které bychom si jako Ježíšovi učedníci měli přivlastňovat a osvojovat. V první řadě je to postoj pokory, oproštěnosti a vyjití ze sebe, aby se Ježíš stal nejdůležitější osobou našeho života.
S Marií se učíme dívat na Ježíše: „Úkolem každého Kristova učedníka, a tedy i úkolem naším, je upřít svůj zrak na jeho tvář. A Maria je nepřekonatelným vzorem kontemplace Krista. Byl utvářen v jejím lůně a přebral od ní také lidskou podobu, která evokovala duchovní blízkost, jež byla nepochybně ještě mnohem intenzivnější. Žádný člověk se kontemplaci Kristovy tváře nevěnoval s takovou vytrvalostí jako Maria. Občas to bude pohled tázavý jako při události Ježíšova nalezení v chrámě: „Dítě, proč jsi nám to udělal?“ V každém případě se bude jednat o pohled pronikavý, schopný číst v Ježíšově nitru, vnímat dokonce i skryté pocity a odhadovat jeho rozhodnutí, jako tomu bylo například v Káně. Jindy to bude pohled bolestný, zvláště pod křížem, kde to bude v určitém smyslu také pohled „rodičky“, neboť Maria se zde neomezí na sdílení utrpení a smrti se svým Jednorozeným, ale přijme tu nového syna, který jí byl svěřen v milovaném učedníku.“ (sv. Jan Pavel II., Rosarium Virginis Mariae)
Maria nás neustále k Ježíši vede nebo nám ho přináší. Jako Ježíšova Matka v nás však Maria i svého Syna tvoří. Své Tělo a svou Krev přijal Ježíš díky své Matce; to díky ní smíme přijímat Eucharistii, smíme se sytit jím samým. A růst v nás může nejvíce tak, když svou duši budeme připravovat tak, aby se podobala duši Mariině, jako to činila sv. Terezie z Lisieux:
„Představuji si svou duši jako volný pozemek a prosím svatou Pannu, aby odstranila sutiny, které by mohly překážet tomu, aby byl volný, načež ji prosím, aby sama postavila velký stan, hodný nebe, aby ho vyzdobila svými vlastními klenoty, a poté zvu všechny svaté a anděly, aby přišli uspořádat velkolepý koncert. Zdá se mi, když Ježíš sestupuje do mého srdce, je spokojen s tak dobrým přijetím a já jsem spokojená také.“
Modleme se:
Panno Maria, propůjč mi své oči, abych tvým pohledem hleděl na Ježíše, propůjč mi své srdce, ve kterém bych mohl Ježíše stále znovu přijímat, hostit a milovat. Tobě zasvěcuji sám sebe i své drahé (můžeš jmenovat).
Ježíši, prosím tě, upoutej celou moji pozornost k sobě a zcel moje srdce, mysl, vůli a city, abych tě miloval takovou láskou, jako tvá Matka.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
6. den: Maria je Prostřednicí mezi námi a Bohem a nás vede k plnění Boží vůle
Třetí den byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno, zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. (Jan 2,1-11)
Dalším postojem, kterému nás naše Matka učí, je plná disponovanost pro plnění Boží vůle. Je to častokrát ona, která nám ji skrze svou mateřskou přímluvu dává poznat, protože dokonale zná Ježíšovo Srdce, Boží záměry s námi a zná i potřeby a naše touhy.
„Jak hluboká byla shoda mezi Ježíšem a jeho matkou? Jak máme vyzkoumat tajemství jejich vnitřní duchovní jednoty? Sama skutečnost (v Káně) je výmluvná. Maria se staví mezi svého Syna a lidi v situaci jejich nedostatků, potřeb a utrpení. Staví se „mezi ně“, to znamená dělá prostřednici, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení matky. Je si vědoma, že jako taková může přednášet synovi potřeby lidí, ano více: že má k tomu „právo“. Její prostřednictví má tedy ráz přímluvný. Maria se „přimlouvá“ za lidi. A nejen to: jako matka také chce, aby se synova mesiášská moc projevila, totiž jako výkupná síla, která je zaměřena na to, aby přispěchala člověku na pomoc v neštěstí, aby ho osvobodila od zla, které v různých formách a v různé míře zatěžuje jeho život. Kristova matka je před lidmi tlumočnicí Synovy vůle. Ukazuje, jaké požadavky je třeba splnit, aby se mohla projevit Mesiášova výkupná moc. Na Mariiny přímluvy a pro poslušnost služebníků zahájil Ježíš v Káně „svou hodinu“. Její víra přivolá první „znamení“ a přispěje k probuzení víry učedníků.“ (Sv. Jan Pavel II., Redemptoris Mater)
Svěřme se Mariině mateřské přímluvě s touhou dokonale splnit Boží vůli, podobně jako to učinila sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein) v exerciciích před svými sliby: „Ó, moje milovaná Matko, Tobě Pán svěřil tajemství svého království, Tobě svěřil své Mystické Tělo. Tvůj pohled proniká všechny časy. Ty znáš každého člověka, víš, jaký má úkol a chceš mu pomoci. Děkuji Ti, žes mě povolala, když jsem ještě nevěděla, že toto volání pochází od Tebe. Nevím, co se mnou zamýšlíš udělat dále. Považuji to za velkou, nezaslouženou milost, že sis mě vybrala za svůj nástroj. Toužím být poslušným nástrojem ve Tvých rukou.“
Modleme se:
Matko Boží, ty znáš dobře Ježíšovo srdce a jeho lásku k nám, ty dovedeš rozpoznávat znamení času i poslání, které nám Ježíš připravil. Tvé laskavé péči svěřuji sám sebe i své drahé (můžeme jmenovat). Vypros nám tu milost, abychom žili pro Ježíše a dělali, co se jemu líbí.
Pane, tobě samému po vzoru tvé matky odevzdávám svoje síly, čas i svoje vztahy a vše, co utváří můj život. Můj čas, ať je tvým časem, moje síly jsou tvými silami, moje vztahy tvými vztahy. Ať jsem zcela tvůj a ve všem spojen s Tebou.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
7. den: Maria je pokorná služebnice, která stále chválí Pána
Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky. (Iz 61,10)
Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ (Lk 1,46-55)
Mariin chvalozpěv se velmi podobá jásání Ježíše v Duchu Svatém, když řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo! Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“ (Lk 10,21-22)
Velebit Boha může jen ten, kdo je pokorný a žije z vědomí, že byl obdarován, kdo žije v úžasu nad dobrotou a krásou svého Boha. Maria ví, že žije z Božího daru.
„Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. Těmito slovy Maria nejprve vyznává, jakých zvláštních darů se jí dostalo, a potom připomíná všeobecná dobrodiní, jimiž Bůh neustále o lidské pokolení pečuje. Hospodina velebí duše toho, kdo je všemi svými vnitřními city oddán chvále a službě Boží. V Bohu, svém spasiteli, plesá duch toho, koho těší už jenom vzpomínka na jeho Stvořitele, od něhož očekává věčnou spásu. Třebaže se tato slova právem hodí na všechny dokonalé, přece se nejvíce slušelo, aby je pronesla blahoslavená Bohorodička, neboť ona výsadou jedinečné milosti planula duchovní láskou k tomu, z jehož tělesného početí se radovala. Právem mohla jásat v Ježíši, svém spasiteli, zvláštní radostí jako žádný jiný svatý, neboť věděla, že ten, kterého znala jako věčného původce spásy, se zrodí na svět v čase z jejího těla a bude v jedné a téže osobě skutečně její syn i Pán. Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Nic tedy nepřičítá jako zásluhu sobě, všechnu svou velikost pokládá za dar od Boha; On jediný je sám svou podstatou mocný a veliký, a ze svých věrných, kteří jsou malí a slabí, činí silné a velké.“ (sv. Beda Ctihodný)
Proto další postoj, který se od Marie můžeme učit, je postoj chvály. Jen poodstoupení od sebe nám pomůže vidět život z větší a širší perspektivy a zahlédnout Boží dary, kterými je náš život obklopen. „Kéž je v každém z nás duše Mariina, aby velebila Pána, kéž je v každém z nás duch Mariin, aby jásal v Bohu!“ (sv. Ambrož)
Modleme se:
Panno Maria, přes všechny útrapy života ses nenechala odtrhnout od pohledu úžasu a vděčnosti vůči Bohu. Ty, jako pokorná služebnice Pána, nauč mě odklánět svůj pohled od sebe samého a od toho, co je v životě těžké a deprimující, k Bohu, který dává sílu a naději, pozvedá a obdarovává.
Chválím a velebím tě, Pane můj, že jsi shlédl i na mě, svého služebníka, žes mi vrátil důstojnost Božího dítěte a zveš mě k novému životu pro Tebe a tvé království.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
8. den: Maria rozjímá Boží Slovo a naplňuje ho ve svém životě
Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů a dává jim otázky. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. (Lk 2,41-51)
Maria nás uvádí do rozjímání Božího slova, Písma. Sama znala texty Starého zákona a modlila se žalmy. Měla také „jediné Slovo v plnosti“ stále před očima a byla první posluchačkou jeho slov. Přesto musela Ježíšova slova i jeho činy stále v srdci rozmýšlet a do nich vrůstat:
„Když Maria promýšlela v sobě všechno, co poznala četbou nebo co slyšela a viděla, jak rostla její víra, jaká moudrost ji osvěcovala a jaký žár lásky ji stále více pronikal! A prožívala-li znovu nebeská tajemství, na nichž měla účast, vedlo ji to dále kupředu, naplňovalo stále větší radostí, Duch Svatý ji zahrnoval hojností svých darů, celou bytostí tíhla k Bohu a přitom zase v sobě zůstávala pokorná. Tak totiž působí Boží milost: z hlubin pozdvihuje do výše a přetváří člověka k podobě stále zářivější. Jistě blažená byla duše Panny Marie: Duch Svatý v ní přebýval a poučoval ji, a ona byla vždycky a ve všem poslušná Božího Slova. Nenechala se vést vlastním míněním a rozhodováním, ale k čemu moudrost vnitřně vybízela její víru, to vykonávala s pomocí těla navenek. A bylo vhodné, aby božská Moudrost, když si budovala dům církve jako svůj příbytek, použila nejsvětější Pannu Marii jako vzor věrného plnění zákona, čistoty srdce, pravé pokory a duchovní oběti. Napodobuj Marii, křesťane! Jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska. Neboť taková oběť duchovního očištění se líbí Bohu. Nedovršuje se v chrámě zbudovaném lidskýma rukama, ale uvnitř v srdci, do něhož Kristus Pán rád vstupuje.“ (sv. Vavřinec Justiniani)
Spolu s Marií můžeme číst Boží slovo. Když ji svěříme chvíle strávené nad Písmem, bude nás jím provázet a s námi se dělit. Jeden z osvědčených způsobů, jak spolu s ní rozjímat Slovo Boží a Ježíšova tajemství je také rozjímavá modlitba růžence. „Jako dva přátelé, kteří se spolu často setkávají, mají ve zvyku připodobňovat se jeden druhému i ve zvycích, tak se také my – když v meditacích o růžencových tajemstvích důvěrně hovoříme s Kristem i svatou Pannou a sdílíme spolu tentýž život v eucharistii – můžeme se připodobnit (nakolik nám to naše slabost dovolí) těmto dvěma osobám a naučit se od našich nejvyšších vzorů pokornému, chudému, skrytému, trpělivému a dokonalému životu.“ (Blah. Bartoloměj Longo)
Modleme se:
Panno Maria, ty jsi na Božím slovu zcela a úplně postavila svůj život. Ono bylo tvým světlem a radostí. Tobě a tvému srdci zasvěcuji svůj osobní vztah s Ježíšem, svůj život modlitby a naslouchání Božímu slovu. Ty sama mě do něj uváděj tak, jak mu rozumíš sama ve světle Ducha Svatého.
Pane Ježíši, prosím tě o Ducha Svatého, který zkoumá i hlubiny Boží a je pravým autorem Písma svatého. Dej, abych po vzoru tvé Matky a s její pomocí také já žil ze slova Božího, ve kterém je můj život.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
9. den: Maria je plná Ducha Svatého a nechává se jím vést
Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. (Lk 1,35)
Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. (Mt 1,20)
Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázali se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. (Sk 1,14;2,2-3)
Matka Pána byla naplněna Duchem Svatým celý život a stále jednala pod jeho vlivem. Zjevným způsobem ji však Duch Svatý zastínil dvakrát: při Zvěstování a o Letnicích.
„Když ji Duch Svatý zastínil poprvé, umožnil, aby se vtělený Syn stal v jejím těle konkrétní, jedinečnou, lidskou bytostí. Duch, který v ní byl, stvořil tělesného Syna. Potom nastalo druhé období: Syn, který v ní byl, ji v Duchu přetvořil z tělesné matky v snoubenku a církev. Syn, uchvácený k Otci, na ni znovu sesílá Ducha Svatého, aby teď v tomto druhém zastínění vznikla celá konkrétnost těla církve. Tím se Matka stává normou a předobrazem církve. Jen v ní jediné je církev přesně taková, jaká má být, Snoubenka bez poskvrny a vrásky. Od ní dostává církev schopnost, aby ve všem odpovídala Snoubenci. Pro Matku jsou Letnice výchozím bodem nového, nekončícího poslání. Je to pro ni slavnost, kdy je na ni uvalena zodpovědnost. Někomu musí být předána celková zodpovědnost za církev a za všechny, které má církev vést k Pánu. Matka ručí za všechno.“ (Adrienne von Speyr)
Duch Svatý nás vede k Ježíši tak, že k tomu používá Marii. A Maria nám pomáhá, abychom se zcela zrodili z Ducha v lůně Kristovy církve a plně náleželi Kristu.
Proto se nebojme k sobě přijmout Pannu Marii, Snoubenku Ducha Svatého, podobně jako to učinil tento křesťan: „Od nějaké doby se ve mně zrodila touha dávat v mém životě stále větší prostor Marii. Dokonce mě těší zvát ji, aby ve mně oživila svou lásku k Ježíši a k Nejsvětější Trojici, své mlčení, svou modlitbu. S velkou důvěrou se jí obětuji, abych byl konkrétním prostorem, kam by mohla sestoupit a znovu žít na zemi. Obětuji se jí, abych byl jakoby pokračováním jejího lidství na této zemi. Proto se mi zdá, že musím v sobě udělat prázdný prostor očekávání Boha, se srdcem a myšlenkami upřenými na Marii.“ (citováno v R. Cantalamessa, Maria, zrcadlo církve, str. 135).
Modleme se:
Panno Maria, tys byla zcela naplněna Duchem Svatým a stala ses novým stvořením, člověkem plně žijícím k obrazu Božímu na této zemi. Zasvěcuji ti a tvému srdci sebe i své drahé (můžeme jmenovat), abys nám vyprosila plnost Ducha Svatého a poslušnost vůči němu.
Prosím tě, Pane Ježíši, připodobni mě své Matce, aby ve mně stejně jako v ní a skrze ni mohl volně a bez překážek působit Duch Svatý.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Použitá literatura:
Adrianne von Speyr, Služebnice Pána, KNA 1993.
Alžběta od Trojice, Nebe ve víře.
Aura Miguelová, Fatimské tajemství a Jan Pavel II., KNA 2008.
Denní modlitba církve, KNA 2004.
Edith Stein, Zápisky z exercicií před slavnými sliby.
Emanuele Boaga, Maria a Karmel, KNA 2001.
Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, KNA 1999.
Jan Pavel II., Reconciliatio et penitentia, Zvon 1984.
Jan Pavel II., Redemptoris Mater, Zvon 1995.
Jan Pavel II., Rosarium Virginis Mariae, Sekretariát České biskupské konference 2002.
Ludvík Maria Grignion z Montfortu, O pravé mariánské úctě.
Raniero Cantalamessa, Maria, zrcadlo církve, KNA 1995.
René Laurentin, Návrat k Bohu s Pannou Marií, Signum unitatis 1993.
Terezie z Lisieux, Příběh jedné duše, KNA 2016.
Litanie k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa,
Bože Duchu Svatý,
Bože v Trojici jediný,
Srdce Mariino, oroduj za nás.
Srdce Mariino, první po Srdci Božím,
Srdce Mariino, sjednocené se Srdcem Kristovým,
Srdce Mariino, nádobo Ducha Svatého,
Srdce Mariino, svatyně Trojice,
Srdce Mariino, svatostánku vtěleného Slova,
Srdce Mariino, bez poskvrny počaté,
Srdce Mariino, milosti plné,
Srdce Mariino, požehnané mezi srdci,
Srdce Mariino, trůne slávy,
Srdce Mariino, propasti pokory,
Srdce Mariino, naslouchající vnuknutím Ducha Svatého,
Srdce Mariino, ve všem poslušné,
Srdce Mariino, žijící z víry, naděje a lásky,
Srdce Mariino, rozjímající Boží slovo,
Srdce Mariino, plné chvály,
Srdce Mariino, bolestí probodené,
Srdce Mariino, oběti lásky,
Srdce Mariino, spolutrpící muka kříže,
Srdce Mariino, mateřsky se přimlouvající,
Srdce Mariino, útěcho sklíčených,
Srdce Mariino, útočiště hříšných,
Srdce Mariino, naděje umírajících,
Srdce Mariino, trůne milosrdenství,
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Modleme se:
Milosrdný Bože, ty jsi naplnil Neposkvrněné Srdce Panny Marie stejnými city slitování a něžnosti vůči nám, jakými je proniknuto Srdce Ježíše Krista, tvého a jejího Syna. Daruj nám všem, kteří nyní vzýváme toto panenské Srdce, abychom pro jeho zásluhy dosáhli trvalého sjednocení se srdcem jejím i Synovým. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Úkon Zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Panno Maria,
má milovaná Matko,
zasvěcuji se dnes zcela zvláštním způsobem
tvému Neposkvrněnému Srdci
se vším, co jsem a co mám;
odevzdávám ti svůj život,
své srdce, duši i tělo.
Přijmi mě pod svou mateřskou ochranu
a uchraň mě ode všech nebezpečí.
Pomáhej mi přemáhat pokušení,
která mě svádějí ke zlému
a pomoz mi zbavit se pýchy,
egoismu a každé sebestřednosti.
Tvé Neposkvrněné Srdce
ať je mým útočištěm a cestou,
která mne vede ke Kristu.
Vypros mi mi srdce čisté, aby umělo milovat,
srdce silné, aby dokázalo snést každou těžkost a smutek,
srdce šlechetné, aby se umělo darovat a mít soucit,
srdce velkodušné, aby umělo děkovat, chválit a odpouštět,
srdce horlivé, zapálené touhou šířit Krista,
srdce raněné láskou ke Kristu a plné jeho ohně.
Vypros mi milost,
abych ve spojení s tebou
žil(a) v dokonalé oddanosti Bohu a jeho vůli.
Amen.
Nebo:
Matko mého Spasitele a Matko má,
tvému Neposkvrněnému Srdci
dnes s láskou zasvěcuji svůj život.
Jako tě Ježíš umírající na kříži předal mně,
tak nyní i já odevzdávám sebe tobě.
Přijmi mě do svého Neposkvrněného Srdce!
Ať na tvou přímluvu mne už nikdy nesvede hřích.
Tobě, Matko Boží, odevzdávám svou minulost,
všechny své schopnosti a dary
a zasvěcuji ti svou přítomnost a budoucnost.
Chci milovat Ježíše, jak jsi ho milovala ty, Matko.
Chci se naučit naslouchat Otcovu slovu a konat jeho vůli.
Maria, s tebou se chci učit,
jak milovat všechny lidi jako bratry a sestry,
protože oni všichni jsou tvoji.
Odevzdávám ti svou modlitbu,
aby se stala modlitbou čistého srdce,
ve které naleznu pokoj, lásku a sílu k odpuštění.
Zasvěcuji ti, Matko, také svou rodinu, všechny své přátele
a všechny ty, s kterými žiji a pracuji.
Maria, chci být s tebou nositelem Ducha Svatého.
Dej ať je mé srdce poslušné jeho vnuknutí, jako bylo srdce tvé!
Ať ve mně od této chvíle vše s tebou oslavuje mého Pána!
Kéž od nynějška má duše zpívá o jeho lásce a milosrdenství!
Amen.
Zasvěcení rodiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Svatá Maria, Matko Boží i matko naše,
královno nebe i země,
celá naše rodina se zasvěcuje tvému Neposkvrněnému Srdci.
Všechno, co jsme, co milujeme a máme,
vkládáme s plnou důvěrou ve tvou mocnou ochranu
a pod tvé mateřské požehnání.
Vládni v našem domě jako královna
a společně s námi všemi i každým jednotlivě
nakládej jako se svým vlastnictvím.
Vypros nám milost,
abychom i v těžkých nesnázích neochvějně stáli ve víře.
Pomoz nám, abychom se správně rozhodovali
ve všech životních otázkách.
Cele nás zapoj do své služby.
Dej, ať se ti stále více podobáme v lásce k Bohu,
v pokoře, čistotě a obětavosti.
Daruj nám milost,
abychom stále víc vyzařovali tvou lásku do svého okolí.
Dej, ať se naše rodina stane ohniskem pokoje a smíření.
Svým chováním, svou modlitbou, svým slovem a konáním
kéž jsme oporou a světlem i těm, kdo klopýtají a bloudí.
Posiluj naši vůli usmiřovat všechny hříchy
a bezbožnost kolem nás každodenním obětováním
veškeré práce a všech protivenství.
Maria, přiviň nás na své bolestí zkoušené mateřské srdce
a uváděj nás stále hlouběji do tajemství svého božského Syna,
v němž jediném je naše cesta, pravda a život.
Amen.
Zasvěcení dětí Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Panno Maria,
ty jsi blízko Srdci Ježíšovu.
Svěřuji svoje děti do tvé mateřské péče
a zasvěcuji je tvému Neposkvrněnému Srdci.
Od nejútlejšího dětství je odevzdávám zcela tobě.
Kéž je provází tvá mocná ochrana na všech jejich cestách.
Buď jejich strážkyní,
uchovej je v nevinnosti duše a ve zdraví těla.
Vypros jim od Boha světlo do jejich nezkušenosti,
oporu v slabostech, ovládání vášní,
aby vždycky kráčely po cestě pravdy a ctnosti.
Pronikni jejich duši spasitelnou bázní Boží,
která je počátkem moudrosti,
aby statečně bojovaly proti svým chybám,
slabostem a nebezpečným situacím.
Pros za ně, aby vytrvale sloužily Bohu na této zemi
a jednou ho mohly s tebou chválit v nebi.
Amen.