Škapulíř Panny Marie Karmelské

Ve středověku věřící často usilovali připojit se k tehdy nově vzniklým řeholním společenstvím: františkánům, dominikánům, augustiniánům, karmelitánům. Vytvořila se bratrstva laiků, spojená s řády.

Všechna řeholní společenství se snažila dát laikům nějaké vnější „hmatatelné“ znamení takového jejich přičlenění a jejich podílu na duchu a apoštolátu řádu. K tomu se dobře hodila nějaká část řeholního oděvu. Mohlo jít o bílý plášť, pás nebo škapulíř.

Na Karmelu se takovým znamením stal zmenšený škapulíř. Ten měl být znamením příslušnosti k řádu a vyjádřením účasti na jeho spiritualitě.

Prostřednictvím škapulíře nás Maria učí:

být otevřenými pro Boha a pro jeho vůli, jak se nám odhaluje v různých událostech našeho života;

naslouchat Božímu slovu v Písmu i v životě, věřit mu a řídit se jím;

stále se modlit a hledat Boha a jeho přítomnost, nezávisle na okolnostech, kterým jsme právě vystaveni;

být nablízku našim bližním v jejich starostech a být s nimi solidární.

Historie škapulíře

Slovem škapulíř (od latinského slova scapula, lopatka) se původně označovala část oděvu – pruh látky, která splývala vepředu přes prsa dolů a na zádech přes lopatky jako zástěra – a tvořila běžnou součást řeholního šatu, nejen u karmelitánů.

Podle starobylé tradice se generálnímu představenému karmelitánů, sv. Šimonu Stockovi, zjevila 16. července 1251 v anglickém Aylesfordu Panna Maria a předala mu přitom škapulíř jako znamení její ochrany. Bylo s tím spojeno přislíbení, že ti, kdo budou škapulíř s úctou nosit, dosáhnou věčné spásy.

Šlo zde o nový projev staré víry, že Maria je Patronkou řádu a škapulíř (jako její dar) je toho dalším znamením. Pozdějšími generacemi byl škapulíř považován za největší Mariin dar řádu a za souhrnný symbol všeho, co kdy Maria Karmelu prokázala.

Proto byl škapulíř, úcta k němu, vděčnost za něj, spojovány s 16. červencem, dnem slavnosti Panny Marie Karmelské.